Matouš Vinš

Na dvou kolech severem Thajska

Thajsko zdaleka není jen o turisty přeplněnými plážemi. Pro mě vlastně ani trochu, pláže bez surfu mě nebaví. Skrz celý sever Thajska se táhnou nádherné hory a možností k objevování je nekonečně mnoho. Jen národních parků je tam přes dvacet – a každý je jiný. Přidejte k nim vodopády, civilizací nedotčené vesničky, džungli, chrámy, skvělé lidi a jídlo, mnichy v oranžových…
Číst více

Tasmánie – nejdivnější země světa? (díl 1.)

Vyprahlá šedohnědá krajina s bílými pahýly stromů, kopce, jezera a kruhy zeleně zavlažovaných pastvin. Připadám si, jako bych přistával na jiné planetě. Tasmánie – ostrov, který jsem tak často vídal v dokumentech o přírodě – opravdu existuje. A je mnohem větší, než se na mapě zdá…

Vietnam – organizovaný chaos v Hanoji

V Hanoji uléhám večer do postele a před očima se mi pořád honí bláznivé scény z tamních rušných ulic. Motorky, troubení, spousta jídla a miliony vůní. Motorky, babičky tlačící kola ověšená květinami i usměvaví dědulové s bambusovou dýmkou. Motorky, stylově oblečení místní, zmatení turisté a další motorky. Grilovaní psi, Vietnamci na maličkých židličkách, káva, čaj, dráty, motorky, stromy, silnice, smog…
Číst více

Vietnam – od Saigonu po Da Nang

Vietnam mě baví. Žije si vlastním životem, nenechá se rušit turisty. Vietnamci jsou opravdoví. Milí, neuvěřitelně ochotní, ale opravdoví. Když je něčím štvete, nebo se prostě špatně vyspí, klidně vám řádně vynadají. Ulice i lidské tváře jsou tu plné  příběhů a já se alespoň některé snažím zachytit. Někdy se to pokusím dostat i do slov, tady jsou alespoň obrázky. 

Írán – krátký výlet za krásami staré Persie a nejlepšími lidmi

Letenky za 4 a půl tisíce. Do Íránu. Tomu nešlo odolat. Posbírali jsme s kolegou Petrem partu 7 lidí a vyrazili. Osmého jsme potkali na letišti. A Írán nás naprosto dostal. Čekali jsme hodně, ale to, co nás tam čekalo, nám vyrazilo dech. Neuvěřitelně pohostinní lidé, nádherná příroda (a to jsme ji moc neviděli), vynikající jídlo a krásné perské památky.

Saint-Tropez

Měl-li bych z Azurového pobřeží vybrat jediné místo, kam bych se chtěl vrátit, bez zaváhání by to bylo právě Saint-Tropez. Toto malé městečko mi doslova učarovalo a vím, že bych se zde dokázal jen tak procházet třeba i dlouhé týdny. Zásadní podmínkou je ale přijet mimo sezonu. V létě sem totiž přijíždí tolik lidí, že se sem nemají šanci vejít…

Azurové pobřeží – jaro 2015

Jižní Francie mě vždy hodně lákala. V dubnu jsem se sebral, koupil letenku do Milána a odtud vlakem dojel do Nice, kde jsem už měl sraz s kamarádkou Vendy a objevování mohlo začít. Zastavili jsme se na několika slavných místech azurového pobřeží jako Saint-Tropez nebo Monako, vypili spoustu vína, a hlavně poznali několik naprosto báječných couchsurferů. U jednoho jsme dokonce spali na…
Číst více

Laos: Cesta daleko od civilizace II.

Protože se mi do minulého postu nevešly všechny fotky, které jsem chtěl, ale byla by škoda vás o ně ochudit, jsou k vidění zde. Všechny nafocené v okolí Vieng Kham a Nong Khiaw v severním Laosu. Patří k nim tenhle text, pokud jste ho ještě nečetli 🙂

Laos: Cesta daleko od civilizace, hluboko do srdce země

Čínský nový rok se blíží, hotely plní a ceny raketově zvedají. Luang Prabang není to pravé místo, kde bych chtěl odolávat náporu Číňanů a Korejců. Kam se ale vypravit? Zpět do Thajska? V Laosu se mi líbí, chci tu ještě pár dní zůstat. Nakonec vítězí prst zapíchnutý v mapě na zdi hostelu. Vieng Kham. Už se tam „jen” stačí nějak dostat.

Srí Lanka: Měsíc v tropickém ráji

Věděl jsem, že letošní zimu nechci trávit v Čechách. Ne, že bych naši krásnou zemi neměl rád. To ani náhodou. Ale nesnáším vlezlé počasí, a hlavně tmu. Každý rok jsem měl pocit, že bych celou zimu nejraději prospal, a vůbec nevylézal z bytu. Pak jsem se ale dozvěděl o digitálním nomádství a hned mi bylo jasné, že přesně takhle chci…
Číst více