Matouš Vinš

Na dvou kolech severem Thajska

Thajsko zdaleka není jen o turisty přeplněných plážích. Pro mě vlastně ani trochu, pláže bez surfu mě nebaví. Skrz celý sever Thajska se táhnou nádherné hory a možností k objevování je nekonečně mnoho.

Jen národních parků je tam přes dvacet – a každý je jiný. Přidejte k nim vodopády, civilizací nedotčené vesničky, džungli, chrámy, skvělé lidi a jídlo, mnichy v oranžových hábitech a často úplně nové silnice. Tedy… pokud už je stihli dodělat.

Pro cesty na motorce či skútru naprostý ráj. Kousek vám ho teď ukážu.

_FXC4665

Stúpy na Doi Inthanon

Národní park Doi Inthanon. Pokud byste na severu měli stihnout jen dvě místa, tak toto je to druhé. První je můj domov – Chiang Mai. Z CM vás až na vrchol Doi Inthanon v rámci mnoha tour doveze dodávka, zdaleka si to ale neužijete tolik, jako když pojedete na skútru. Nebo ještě lépe na motorce – je to „trochu” do kopce.

Vysokohorský mlžný prales na vrcholu Doi Inthanon

Vysokohorský mlžný prales na vrcholu Doi Inthanon

Vyrazil jsem s kamarády Mikym a Vojtou. Já na svém oblíbeném poloautomatu Honda Wave 125cc, oni na skútru, u kterého nechápu, jak je do toho kopce mohl vyvézt. Taky jim to často nejelo rychleji než dvacítkou.

Vodopád v národním parku Doi Inthanon

Vodopád v národním parku Doi Inthanon

Na vrchol se hrne slušný dav turistů. Stačí ale odbočit z hlavní cesty a máte krásný vodopád sami pro sebe.

_FXC4704

Mister One, majitel farmy

_FXC4810

Zelená kávová zrna

O pár dní později jsem se konečně dostal na kávovou farmu se specialty coffee. O tom ale někdy příště. Zatím si můžete přečíst článek v DOTYKu.

A teď už pojeďme na pořádný trip. 24. prosince 2016 jsem totiž zvedl kotvy z Chiang Mai a na modrém žihadle (opět Honda Wave 125cc) dojel kluky v Chiang Rai o nějakých 180 km severněji.

Vzal jsem to malou zkratkou, která přesně odpovídala Šmajdalfově definici (je to delší, zato horší cesta) a těsně před cílem mi pak spadl řetěz. Došel jsem pěšky do nějakého servisu, nikdo mi tam ale nerozumněl ani slovo. Tak jsem přivedl motorku, Thajci hned pochopili, řetěz nasadili a ve výsledku za to ani nic nechtěli. Tomu říkám servis!

_FXC4861

Výhled z Wat Thaton Chedi

Další den jsme popojeli do městečka Tha Ton, kde nás u krásného chrámu přivítal vysmátý záhon okopávající mnich s cigaretou v koutku. Prej, že jsou buddhisti suchaři!

_FXC4974

Národní park Doi Pha Hom Pok

Doi Pha Hom Pok – za mě zatím nejlepší národní park v Thajsku. A také druhá nejvyšší hora. Navštívili jsme tu opuštěné pohraniční bunkry s obřími můrami, propařili dvě noci s lokály ve městě Fang (o tom raději taky někdy jindy), kontrolovala nás thajská armáda a málem jsme došli k vodopádu, který tam asi vůbec není. Navíc jsem konečně pořádně nafotil zdejší krávy s obříma rohama. Jsou hrozně hloupé, mimochodem.

_FXC4968

Krávy poprvé

_FXC4967

Krávy podruhé plus místní pán

Západ slunce z hřebenu Doi Pha mohu směle zařadit mezi 5 nejlepších zážitků z celého Thajska. Jen mi z mnohasetmetrového srázu spadla zadní krytka k objektivu. Poslední, kterou jsem měl. A sehnat v Thajsku zadní Nikon krytku je skoro nereálné, jak jsem později zjistil…

Západ slunce z Doi Pha

Západ slunce z Doi Pha

Tak, a teď si držte klobouky – od Chiang Rai až po Doi Pha jsme potkali dohromady tak 5 turistů. Zhruba další desítka někde projela kolem na velkých motorkách. Až na hřebenové cestě jsme vyrušili skupinku pozorovačů ptáků, kteří nám zkazili statistiku.

_FXC5027

Děti a kohout

Další neplánovaná odbočka nás zavedla do městečka Angkhang. Na mapě se tvářilo jako bohem zapomenutý kout světa hned na hranici s Barmou. To druhé je pravda, to první musím změnit na „cizinci zapomenutý kout Thajska”. Protože thajských turistů tam bylo požehnaně. Navíc se nám nepodařilo sehnat bydlení levnější, než je desetinásobek běžné thajské ceny za pokoj, takže jsme nakonec skončili v kempu. Za nějakých 400 bahtů nám pronajali stan, tři matrace a spacáky. Good deal.

Ale to předbíhám. Kus za Angkhang jsme objevili poklad. Etnická vesnička Ban No Lae totiž skutečně leží přímo na hranici s Myanmarem a žijí zde lidé, kteří před nějakou dobou emigrovali z Barmy.

Zašli jsme se podívat do bunkrů, odkud jsme mohli zamávat barmským vojákům na druhé straně země nikoho. A pak mě asi na dvě hodiny zaměstnaly místní děti, to by byla velká škoda nefotit.

_FXC5011

Sežere mě? Hodně dlouho provokovaly štěně, které na ně pokaždé vystartovalo.

_FXC4996

Takže se následně prohnal kolem dav ječících dětí. No dobře, bylo jich asi osm…

Už dlouho se mi tak dobře nefotilo. Lidi se tam nebáli, ale zároveň jsem se vůbec necítil, že by jim to nějak vadilo. To se třeba o etnických vesničkách na Doi Suthep nad Chiang Mai nedá říct ani náhodou.

_FXC5017

Rodinka a stydlivé mimino

_FXC5036

Koukej se obléct! Je jenom dvacet stupňů, děsná kosa!

_FXC5054

Pán hrdě hlídá svůj dům

_FXC5059

Fešák, ne?

Už jsme skoro odjeli, ale na konci vesnice jsem ještě jednou neodolal krásnému světlu těsně po západu slunce.

_FXC5086

Rodinka a jejich slepice

Tuhle slečnu v boží čepici si prý Miky jednou vezme za ženu. Jestli tedy už mezi tím nestihne porodit 4 děti.

Po úspěšném odfocení mě naštěstí neúspěšně pokousal pes. Ať žijou dlouhé kalhoty – nechtěl bych tam shánět vakcínu proti vzteklině.

_FXC5095

Lokální kroj

_FXC5097

Vůbec nevím, jestli jsem se téhle paní líbil, nebo naopak absolutně nechápala, co tam dělám a co chci

_FXC5099

Zato tato byla rozená modelka

Budíček v 8 a ještě vstávat do zimy? No dobře, zas taková bábovka nejsem, přežil jsem to. Ale hodinová cesta skrz mrak v nějakých pěti stupních bez rukavic a v tenké bundě nás celkem odrovnala. Museli jsme se pak nějakou dobu rozmražovat na slunku.

A pak to začalo. Jedna z nejlepších cest vůbec. Nahoru, dolů, nahoru, chvíli po hřebeni s nepopsatelně krásným výhledem, dolů… Celou dobu po téměř nové silnici prázdné silnici. Akorát jsem doteď nepochopil, jak je možné, že se skútr pod klukama nerozpadl. Posuďte sami.

_FXC5118

Miky s Vojtou v závratné závodnické rychlosti na naprosto nezávodnickém skútru

Aby to nevypadalo zas tak růžově, měl bych zmínit malý háček. Jak už jsem psal, ne všechny silnice stihli na severu dodělat. Další skvělá „zkratka” byla jedna z nich. Nový asfalt najednou přešel v písek a šutry, což se nezměnilo nějakých 30 kilometrů. Ale dobrá zpráva – potkali jsme zeměměřiče.

500x500_v3

Trochu (dost) mě to štvalo. Na podobném povrchu stačí maličká chybička a letíte. Takže žádné rozhlížení po krajině, žádné vyjíždění zatáček. Ale zvládli jsme to, hlady jsme taky (skoro) neumřeli, následný neonečný sjezd dolů k městečku Chiang Dao byl opět naprosto skvělý a následný luxusní západ slunce nad stejnojmennou horou také jen tak nezapomenu.

_FXC5125

Doi Chiang Dao. Ve skutečnosti je mnohem majestátnější, měří 2175 metrů. Na fotce bohužel chybí měřítko…

Chcete další fotky a povídání?
Buďte na mě zlí a neustále mi vmetejte do tváře, že nic nepíšu… Mám toho v zásobě spoustu, jen se k tomu nedokážu dokopat. Jak nemám deadline, nefunguju. Díky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *