Matouš Vinš

Vietnam – organizovaný chaos v Hanoji

V Hanoji uléhám večer do postele a před očima se mi pořád honí bláznivé scény z tamních rušných ulic. Motorky, troubení, spousta jídla a miliony vůní. Motorky, babičky tlačící kola ověšená květinami i usměvaví dědulové s bambusovou dýmkou. Motorky, stylově oblečení místní, zmatení turisté a další motorky. Grilovaní psi, Vietnamci na maličkých židličkách, káva, čaj, dráty, motorky, stromy, silnice, smog a… zase motorky. 

_DSC0321

_FXC1364

_FXC1362

Ale nemůžu říct, že by se mi tu nelíbilo. Právě naopak. Nějak se mi nedaří odjet. Po těch všech měsících v Asii už jsem si zvykl hledat v chaosu řád. V Hanoji to sice chvilku trvalo, ale o to je celé město zábavnější. A těch scén na focení! Takové situace člověk nevymyslí…

Dostávejte mailový Občasník

Chcete jednou za čas dostat mail, který vám udělá radost? Posílám fotky z cest, příběhy ze života a postřehy ze zákulisí digitálního nomáda.
Na jaký e-mail ho mám poslat?

_FXC1284

_FXC1213

_FXC1293

_FXC1318

A to jsem se ještě nezmínil o jídle! Stovky variant rýžových nudlí a nespočet dalších pokrmů je tady středem vesmíru. Vietnamci jídlem žijí. Jsou na něj neuvěřitelně hrdí a mají proč – sotva někde na světě potkáte větší rozmanitost chutí a vůní. Při výběru podniku stačí jen následovat svůj nos a davy místních. Tedy – podniku… Spíše pouličního stánku, kde nevaří nic jiného, než jedno jediné jídlo, které tam umí nejlíp na světě. O nočních výpravách daleko za hranice evropské představy o foodporn a všemožných hotpotech a pánvičkách, kde si jídlo děláte sami, ani nemluvě.

_FXC1307

_FXC1317

Vietnamská káva by byla samostatná kapitola. Silná, hutná, neodolatelně voňavá, sladká a těžce návyková. Evropští kavárníci by tu asi dostali infarkt, ale ona je prostě neuvěřitelně dobrá. Nechám ji dlouhých několik minut pomaličku překapávat na kondenzované mléko, šupnu tam pár kostek ledu a pak si pomalými doušky pumpuji kofein do žil. Pozoruji při tom všechen ten ruch venku, ale pro mě jako by se v tu chvíli zastavil čas. Kokain? Na co?

Cong Cafe

Cong Cafe

Na jedné z ulic je kupodivu klid. Místo aut a motorek tu totiž jen párkrát za den projede vlak. Ozve se zahoukání, místní rychle sbalí sušící se prádlo, posezení nad čajem nebo obrovský hrnec s polévkou, nechají vlak projet a okamžitě se vrátí ke svám rozdělaným činnostem. Jako by se nic nedělo. Procházím ji spolu s fotografem Tomášem, kterého jsem ráno potkal na kávě. Žije tu přece „jenom” něco mezi 7 a 8 miliony lidí. Takže si tak náhodou vyrazíte na kávu a náhodou tam potkáte Čecha, se kterým jste byli den před tím na pivu… Nu což, svět je maličký.

1 2 7 9

Chtěl bych tu vyfotit i ten projíždějící vlak. Jenže je výluka. Už několik dní. Mám aspoň pár fotek chlapáků, kteří trať opravují, a dědulu, který na ně celé dny nevěřícně zírá. Vážně – v průběhu třech dní tam vždycky takhle stál.

12

Do koupelny z domu přes koleje, proč ne… Nejdřív trochu stydlivá slečna se nám nakonec nenápadně vystavuje venku, ať ji můžeme vyfotit.

5

A na závěr trocha toho slíbeného smogu. Není ani z továren, ani z aut. Schválně – zkuste si tipnout, co za tímhle šedivým peklem stojí… Jak jinak než motorky.

15 17

To si tak sedíte na mostě, čekáte na projíždějící vlak a kolem vás prdí a smrdí nekonečný proud motorek. Skoro mě to přestává bavit, a navíc se stmívá. Naštěstí si ke mě přisedá mladý klučina a slušnou angličtinou a začíná se vyptávat. Nakonec se spolu bavíme dobrou hodinu a na závěr mě zve na večeři na „druhé straně řeky” – tam, kde turista zabloudí jen náhodou. Má to v hlavě srovnané, chlapec. Stejně jako já naštěstí dostatečně brzy pochopil, že dobrá práce a peníze nejsou zdaleka všechno. Vrátil se sem ze Saigonu jen proto, aby mohl být více s rodinou, přáteli a trochu si užívat života. A tak to má být!

Tenhle pán s ním vůbec nesouvisí, ale fakt se mi líbil jeho klobouk, tak jsem ho musel vyfotit.

16

Ještě nemáte dost? Podívejte se na fotky z jihu Vietnamu!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *