Matouš Vinš

Rumunsko: Horský průsmyk Transfăgărășan

Slovensko je na jednu stranu naprosto nádherné. Na druhou stranu pořádně vyčerpávající. Obvzlášť pro milovníka dobrého jídla a řidiče zhýčkaného rakouskými, německými a thajskými silnicemi. Šestý den desetidenního mototripu, který jsem původně plánoval jen na Slovensku, jsem proto zamířil na jihovýchod a zabral za plyn. Zajel jsem si přes tisíc kilometrů jen proto, abych se projel po Transylvánii. A stálo to za to.

Po unavujícícm přejezdu maďarské placky jsem projel hranice. Do Asie. Nebo do doby někdy před 70 lety? Propletl jsem se náročnou dopravou města Oradea a znovu pořádně přidal plyn. Rumunské vesnice sice působí jako z pohádky – před domy posedávají a klábosí babičky v šátcích, občas potkáte mulu s povozem, na malých loukách ručně hrabou seno, kolem silnice pobíhají psi a slepice a vzduchem se nese vůně ohně a domácího jídla. Jenže samotná silnice s asfaltem z evropských peněz rozhodně patří do 21. století. A na rychlostní limity tu všichni kašlou.

Tedy, abych nekecal. Skoro celá silnice E79 patří do 21. století. Občas jsem vjel do úseku, kam modernizace ještě nedorazila. Nebo dorazila, ale místo silnice jsem se zatím musel spokojit s oraništěm a bagry. Horský úsek na hranici kraje Bihor a Arad, který by jinak mohl být motorkářský ráj, jsem tak projížděl v offroad stylu. Na silničních gumách a s plně naloženou motorkou žádná sranda. Fotky nemám, sorry.

Tahle je odjinud, ze zpáteční cesty po vedlejší silnici

Jenže pak to přišlo. „Wohoooo!,” křičel jsem do větru, když jsem se plnou rychlostí řítil podvečerním sluncem zalitou zvlněnou krajinou. Po perfektně opravené a naprosto vylidněné silnici mezi Devou a Sibiu. Každý normální člověk to vezme po nové dálnici. Motorkáři ale naštěstí nejsou normální. Už jen za těchto 100 kilometrů by mi celý výlet stál.

Do Sibiu jsem dorazil chvilku po západu slunce, konečně jsem se zas výborně najedl (rumunské jídlo vřele doporučuji) a pořádně se vyspal v krásném Airbnb bytě za pár stovek na noc.

Druhý den jsem zamířil směrem na Brasov, abych po asi 40 kilometrech odbočil na silnici DN7C. Silnici, kterou Jeremy Clarkson v Top Gear označil jako „the best road in the world”. Transfagaraš, 90 kilometrů motorkářského ráje. Z pár stovek metrů tu vystoupáte do 2 kilometrů, abyste o chvíli později mohli klesat zpět do pár set na druhé straně horského masivu. V Alpách takových průsmyků projedete několik za den, Transfagaraš má v sobě ale něco magického. Možná ostré skály a drsné počasí, možná divokou přírodu v okolí, možná stáda ovcí a pohádkové bači, kdo ví.

Nejvyšší rumunský průsmyk na nedaleké Transalpině D67C jsem bohužel nestihl. Ale není všem dnům konec, do Rumunska se ještě rozhodně vrátím. Určitě si na něj nachystám víc času a lepší pneumatiky. Na spoustu horských cest totiž asfalt ještě vůbec nedorazil. Stejně jako turisti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *